Anyssskovo blog
Důkazy nikdy nelžou

Aktuální články


Rubriky


Odkazy


Fotoalbum


Archiv


Anketa


Hledání



RSS

Rozhovor o životě (16.díl)

Ahoja lidičky.........začínám plnit své sliby............konečně je tady další dílek povídky...........bylo načase, kousek zase popojedem....................nenechte se ničím rušit při čtení..................a hlavně nezapomeňte připsat komentářík, ať vim, jestli se líbí...........


přeju pěkné počteníčko


          


            „Slečno Parkrová slyšíte mě? Posaďte se tady na tu židli. No tak slečno, sedněte si, vždy’t se sotva držíte na nohou.“ Vůbec doktora neposlouchala, byla ponořená hluboko do své mysli: „ On to říkal, říkal, že minulosti nikdo nedokáže utéct, že si mě jednou najde, to kvůli mně je Greg  v nebezpečí, nikdy si nebudu moct odpustit, jestli se mu něco stane.“ Doktor jí posadil, ani to nezaregistrovala, vybavila se jí místnost, kde našla tu malou prostitutku, vybavila si pach smrti, který se tam na ní sápal ze všech stran, vybavil se jí soud, slyšela v hlavě slova, která k ní pronesl, když ho odváděli: „Jednou přijde den, kdy uteču a pomstím se ti. Pamatuj si jedno, ať budeš kdekoliv, já si tě najdu a doženu tě k sebevraždě, postupně umučím všechny, na kterých ti záleží, ty pocit vinny nikdy nevydržíš. To bude má vendeta.“ „Ihned ho odveďte.!!!“rozkázal soudce. Poslední Alanova slova, než se za ním zavřely dveře, byla: „Nezapomeň minulosti nikdo nedokáže utéct.“


            Na ústředí:


„Tak to kruci zvedni, k čemu ten krám máš, seš nedostupnej jak pevnost.“  „No konečně, někdo unesl Grega a Starkovsky je tuhej jak prkno, jo a našel se dopis.“ „Sakra, posbírám zbytek. Zatím Brassi, sejdem se v nemocnici.“ „Do …, co ten kluk komu udělal“  „Zvedejte ty vaše zadky, Grega někdo unesl.“ Ačkoliv se Grissom snažil působit jako vždy chladně a objektivně, nepropadanout panice, šlo to těžko…tentokrát se nejednalo o nějakou mrtvolu popřípadně unesenou živolu, ale Grega…jejich smíška, jako by nestačila ta hrozná nakládačka.


Rychle sesbírali ty svý starý kosti, vzali kufříky a uháněli k autum.


            Na prozatím neznámém místě:


„Je to tady parádní, uzpůsobené pro mé potřeby. Mám tady všechny potřebné nástroje. Tahle sada nerezových řeznických nožů je nádherná. Nemam si na co stěžovat“


   Vešel do malé místnůstky, kde na posteli ležel omámený Greg, naposled zkontroloval, zda-li řemeny drží. Když byl spokojený píchl mu protilátku a odešel, nečekal, až se probudí. Greg se chtěl zvednout, ale zjistil, že je připoutaný k lůžku a nemůže se ani pohnout, rozhlídl se kolem sebe, ale přes oteklá víčka téměř nic neviděl.“ Cítil, že někdo vešel…


            V nemocnici:


Před nemocniční budovou prudce zabrzdila dvě tahoe, zaparkovali vedle modré dodávky se nápisem „coroner“. Vydali se k pokoji 242. Boss se otočil na ostatní: „Rozeberte si pokoj, já vezmu dopis a promluvím s Ann.“ Trochu je to zarazilo, ale nic na to neřekli. Griss dal dopis do plastikového sáčku  a šel za Ann na chodbu. Všiml si, že sedí stejně jako Greg, když jí Rachel unesla, s hlavou zabořenou v rukách. Obrátil se na Boha „Co ty dva provedli, že je takhle trestáš? Už dlouho sem s tebou nemluvil, věřím v tebe, netrap je tolik, dopřej jim štěstí.“ „Ann.“ Zvedla hlavu, proudy slz jí rozmazali řasenku, položil jí do dlaní dopis v plastikovém sáčku:


Ahoj Elizabeth i když teď se vlastně jmenuješ Ann, na jménu nezáleží, hlavní je, že moje Vendeta konečně začala. Ty moc dobře víš, co sem ti slíbil, doženu tě k sebevraždě, stůj, co stůj. Jsi měkká, ty pocit vinny za smrt toho tvýho přítelíčka neuneseš. Jsme na bezpečném místě, tady nás nikdo nenajde. Něco ti povím, pohovoříme si o tobě a pak ho pomalu, hodně pomalu zabiju, bude trpět, tak jako sem trpěl já ve vězení, kams mě dostala ty. Zabolelo to, když si mě udala, byla to od tebe podpásovka. Já mam teď to potěšení se ti pomstít a udělam to s radostí. Abych nezapomněl, strašně rád ti půjdu na pohřeb.


Alan


Obejmul jí, věděl, že potřebuje podporu, aby byla silná a aby sama ostatním řekla, že se ve skutečnosti jmenuje Elizabeth Reynoldsová a že Grega unesl její bývalí přítel, Alan Simmons, kterého svou výpovědí dostala do vězení. 


Zase tam někde…


Vešel do místnůstky, přisunul si židli k jeho posteli, posadil se a prohlížel si ho. „Opravdu škoda, že ho takhle zřídili, nemůžu si ho pořádně prohlédnout. Naštestí se LVPD ráda chlubí svýma ovečkama a na internetu se najde všechno.“  „Kdo jste, sice vás nevidím, ale vím, že tu jste.“ „To se brzo dozvíš.“ „Jak jsem se tady ocitnul?… „Proč jsem tady.“  „Neměl si se k ní přibližovat, tvoje smrt je moje Vendeta té zpropadené děvce Beth.“ „Já žádnou Beth neznam, to ste se musel zmýlit, puste mě, já vás neudam.“ „Vy fízlové mě vždycky překvapíte, prý neudam…to ti mam věřit, takovej pitomec nejsem.“ Snažil se přijít jména všech holek se kterýma, kdy něco měl…jeho milovaná Ann, pak Carolin, Alex, Susan, Kristin, Agnes atd., ale opravdu žádná Beth, i když jednorázovek se na jméno nikdy neptal. „Ale znáš, i když pod jiným jménem než já.“ ... „Tvoje "Ann" se ve skutečnosti jmenuje Elizabeth Reynoldsová. Ta svině mě udala fízlům a svědčila proti mně.“ „Ann je Beth, proč mi to neřekla, to mi nedůvěřovala? CO to říkal, ona proti němu svědčila…program na ochranu svědků, někde jsem četl, že nesmějí vyzradit svou  pravou totožnost, jak se odsud dostanu? Já ještě nechci zemřít, mam toho ještě spoustu před sebou.“  „Poslouchej mě ty parchante, jsem poslední koho uslyšíš, tak mi věnuj pozornost.“ „Nevidim, nemůžu se pohnout, tak si trhni nohou.“ „Jak se odsud dostanu, ty řemeny jsou strašně utáhlý…….jestli si myslí, že se tak snadno vzdam, tak to se plete, mam svůj život rád“  „Fakticky by mě zajímalo, co na tobě může vidět…na takovým manekýnu, vždycky jimi pohrdala.“ „Jsem hezkej, vtipnej, chytrej, oblíbenej.“ „Si nějak důvěřuješ.“ „Jsem extrovert a excentrik. Když mam umřít, chci znát svého vraha. Kdo sakra seš?“ „Alan Simmons jméno mé. Kvůli tej mrše sem strávil pět let svého života v zasraným vězení v Illinois.“ „Vrazi do vězení patří.“ „Já sem nikoho nezavraždil, ony umřeli samy, já jim jenom trochu pomohl.“ „Máme odlišný názory.“ „Začínáš mě těma svejma kecama vytáčet.“ „A co ode mě chceš slyšet, že se bojím o život? Že se tě bojím? Tak toho se ode mě nedočkáš.“ „Bože Ann, jakej já mam strach, já nechci zemřít, NE jemu to ani náhodou nepřiznam, jsem perfektní lhář – to mě naučila máma. Její věčný strach aby se její jediný synáček nezkazil, mě naučil lhát tak dokonale, že tomu věřim i já sám." "Přestává mě bavit mluvit sám se sebou, pudu se koukat na telku." z kapsy u kalhot vytáhnul injekci, sundal kryt z jehly, nahmatal žílu a dal mu trochu oblbováku - dost aby usnul, ale málo aby zemřel, měl to přesně spočítané. "To abys neměl hloupý nápady." S úsměvem na rtech odešel.... "Tohle není fér, tohle je nespravedlivý." Usnul jako andílek...


TO BE CONTINUED


Tak co na to říkáte??? Doufám, že se Vám to líbilo............pokráčko je na papíře, jen ho musí někdo přepsat.......a ten někdo budu já, páč moje písmo jen tak někdo nepřečte a stejnak všechno, co napíšu několikrát přepíšu:o).......budu muset bojovat proti své lenosti, snad se boj vyvede:o).............přemýšlím, že bych zveřejňovala povídky určitý den v týdnu, jen nevim který:o).........kdy by ste chtěli Vy??? 


fakt už končím jen sem se nějak rozepsala........


nezapomeňte na komenty


Váš Anysssek

26.03.2008 21:51:37 | Autor: Anysssek | stálý odkaz

Líbí se Vám moje povídka?
Moooc
 
  39/95.1%

Ujde
 
  1/2.4%

Ne
 
  1/2.4%

celkem hlasovalo: 41

Komentáře

4 komentářů:


přidat komentář
<< úvod
TOPlist
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se