Anyssskovo blog
Důkazy nikdy nelžou

Aktuální články


Rubriky


Odkazy


Fotoalbum


Archiv


Anketa


Hledání



RSS

Jedna rána za druhou (15.díl)

Další díleček je hotov…………..přiznávam, že sem v tomhle značně nespolehlivá, mě nedělá problém napsat povídku, ale přepsat jí do počítače a upravit..........to je pro mě nadlidskej úkol:o)))


Nebudu Váa rušit........přeji pěkný počteníčko


 


Vzbudily jí hřejivé paprsky slunce, pohlédla do tváře muže, který ji držel v náručí a vypadal tak nevinně a zranitelně. Opatrně, aby ho nevzbudila, vstala, osprchovala se a šla do kuchyně přichystat snídani. Byla šťastná jako dlouho ne. Když se objevil za ní a políbil jí na krk, cítila se jak v ráji. „Pojď zpátky do postele.“ „Zapomeň na to, dneska mě čeká slyšení u Eckliho.“ „Tak se mnou pojď alespoň do sprchy.“ „Tu sem stihla než si vstal, mazej do koupelny, já mezitím udělám snídani, teda pokud tady najdu něco k snědku.“ Políbil jí na ústa a odešel do koupelny. Byl štastný. Během přípravy snídaně, zapnula ze zvyku televizi, když si nalévala kávu, dávali zrovna ranní zprávy: „Včera v nočních hodinách uprchnul ze státní věznice v Illinois nebezpečný vězeň, usvědčený vrah Alan Simmons,“ když uslyšela jméno svého bývalého přítele, vypadl jí hrneček z ruky. „Co se stalo lásko?“ „Eh…nic jen sem se zamyslela, promiň já to uklidím.“ „To je v pohodě. Byl to jen hrneček.“ Kdyby jenom hrneček, cítím se jako by se všechno hroutilo, proč ti nedokážu říct pravdu, nechci o tebe přijít“. První rána dopadla….


Po příchodu na ústředí, si ji na kobereček zavolal Eckli, měla před sebou dlouhej výslech typu proč? a jak?. „Posaďte se.“ „Taky přeju pěknej den.“ „Jak dlouho máte zbraň a jak to že o ní nikdo neví, jak to že není nahlášená a jak je možný, že ste jí takovou dobu pronášela? A kdo vůbec sakra ste? Odpovězte popravdě, kriminálka není žádnej holubník “ „Říká vám něco program na ochranu svědků?“ „Co si myslíte? Že sem úplně blbej?“ „Joo, přesně to si myslim.“  Pokračoval:„Samozřejmě vím, o co se jedná.“ „Já sem do něj zařazená, takže na otázku, kdo jsem, vám neodpovím. Zbraň mám na svou ochranu a jestli to nevíte, tak mi zachránilo život, že o ní nikdo nevěděl. Pronést jí na kriminálku nebyl problém, cestou z garáží pro zaměstnance nejsou žádné rentgeny,“ když o tom mluvila, nejintenzivněji si uvědomovala, že stejný způsob může použít i někdo jiný, třeba Alan. Eckliho přednáška o tom, že její chování bylo nepřípustné a že by jí měl potrestat, trvala ještě dlouho, ve skutečnosti to byli jen kecy a oba dva to věděli, i když u Ecklíka si člověk nemůže být tak jistý….


V mysli se jí stále vybavoval obrázek Alana, když jí v soudní síni vyhrožoval, na ten jeho pohled nezapomene, na to jak se na ní díval. V mysli jí hlodalo, jestli ji najde, potřebovala se někomu svěřit. Někomu, kdo to nepoví Gregovi, muži kterého milovala a kterému nedokázala říct pravdu, i když měla šanci, někomu, kdo by jí naslouchal a dal radu, co má podniknout. „Grissom, vždyť mi řekl, že když budu potřebovat, můžu se na něj obrátit.“


„Grissi, máš chvilku?“ „Podle toho, jak dlouhou…jasně, že mam, bulletin FBI může počkat, stejnak se tam jenom vesměs dočítam, co zpackali. Copak problémy v ráji?“ „Kdepak v ráji je krásně, jen mam strach, že by se ráj mohl hodně rychle změnit v peklo.“ „Copak?“ Začala mu vyprávět svůj příběh, Grissom jí nepřerušoval, viděl na ní, že se potřebuje vypovídat a přestávky by jí zbytečně zastavovaly. Když se zmínila o programu na ochranu svědků, zachmuřil se. Ann si jeho výrazu všimla: „Co se stalo, ten tvůj výraz se mi ani trochu nelíbí.“ „Když si přišla, zrovna sem četl zprávu, že se někdo naboural do databáze programu a zveřejnil část údajů na internetu, těm pitomcům trvalo den, než všechno zase stáhli.“ „Pane Bože, to ne. Grissome, že by mě varovali, kdyby se informace o mě dostali ven.“ „Nechci tě děsit Ann, ale FBI ráda zametá problémy pod koberec, u nich člověk nikdy neví.“ „Jak zjistim, jestli se mě to netýká?“ „Zkus zavolat na své kontaktní číslo, neměli by ti snad lhát. Pokud se tě to, ale týká, tak tě nespíš přestěhujou a přejmenujou, podle jejich bulletinu už s tim v zájmu bezpečí svědků začali.“ „Jenže já nechci pryč, našla sem tady štěstí práci, kterou miluju a Grega.“ „Ty ho asi hodně miluješ.“ „Strašně moc, chci být tady s ním a ne stovky km daleko.“ „Měla bys mu říct pravdu.“ „Já vím, jenže to ještě nedokážu.“ Neměla daleko k pláči, že by druhá rána??


O týden později:


A přišla rána třetí…..Grega strašně zmlátili, jediné pozitivum bylo, že člověk kterého chtěl zachránit, přežil a bude v pořádku. Otázka jestli i Greg. Seděla u něj téměř bez přestávky, v práci si vzala dovolenou. Byl hrozně zřízený, přes opuchlé oči téměř nic neviděl. Navštěvoval ho celý tým, s Grisssomem měli dlouhou rozmluvu, během který se Ann zajela domů vysprchovat.


Odpoledne na chvilku odešla, mohla to být maximálně půl hodina, šla se pouze najíst do nemocniční kantýny.


Konečně odkráčela, mam ale jen málo času, abych ho odvezl………člověk by neřekl, že takováhle kostřička bude tak těžká, už se nemůžu dočkat až se o něj budu moct postarat, zatím mam v plánu nechat ho naživu. Hodně se jí změnil vkus, vyměnila mě za tohohle manekýna, který mu pěkně porovnali ciferník…patří mu to, nemá si hrát na hrdinu, když je taková nula.Slíbil jsem jí vendetu a ta právě teď začíná“


   Čekala na jídlo a přemýšlela, jak Gregovi říct pravdu, věděla, že mu jí musí říct než jí FBI přestěhuje nebo než se něco stane jí, protože jak už věděla, její jméno bylo mezi těmi vypuštěnými do vod internetu a kdokoliv si je mohl po dobu 24 hodin stáhnout.


Hned jak se rozsvítila kontrolka, utíkala sestra k pokoji 242. Proběhla kolem spícího policisty, na kterého se ani nepodívala, když zjistila, že pacient je pryč, spustila poplach. Najednou jí napadlo jestli ten policista venku opravdu spí. Nespal…byl mrtvý, když mu nadzvedla hlavu, aby se podívala do obličeje, uviděla pěnu kolem úst………jasná známka otravy.


„Panebože,co se děje, tohle není požární poplach……musim se podívat za Gregem, jestli je v pořádku.“ Rychle vstala od stolu a rozběhla se k pokoji 242, kde by měla spát její láska.


Když viděla tu spoustu lidí, kolem Gregova pokoje, sevřelo se jí srdce zlou předtuchou. „Co se tady stalo, pusťte mě do pokoje, leží tam můj přítel.“ „Slečno Parkrová,“ oslovil jí doktor, „mam pro Vás špatnou zprávu“ „Nééé, že nezemřel.“  „Váš přítele Greg Sanders zmizel, na posteli zůstal jen dopis, nikdo se ho ani nedotkl, policii už sme volali.“ „A co se stalo s tim policistou, co hlídkoval před pokojem.“ „Její viditelné známky otravy.“ Čtvrtá rána dopadla……….kolik takových ran jeden člověk snese, kolik viny si v duši může nést jeden člověk.¨


to be continued


 


Tak jsme zasejc na konci.............doufám, že se líbilo, ignorujte prosím chyby, sem češka, ale po sobě je nikdy nenajdu.........pokráčko je rozpracovaný na papíře, brzo ho dokončim a pak se vrhnu na přepisování a dodatečnou úpravu, třeba se mi to alespoň jednou podaří brzo:o)


Váš Anysssek


 

16.02.2008 22:18:55 | Autor: Anysssek | stálý odkaz

Komentáře

4 komentářů:


přidat komentář
<< úvod
TOPlist
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se