Anyssskovo blog
Důkazy nikdy nelžou

Aktuální články


Rubriky


Odkazy


Fotoalbum


Archiv


Anketa


Hledání



RSS

Chvilka štěstí (14.díl)

Ahojky lidičky, tak se to zvládla...............co??? napsala sem povídku.........jelikož výsledek anketky hovořil jasně 15:1, tak dostanete, co steew chtěli............lechtivou scénku sem konzultovala s mojí nejlepší kámoškou Mácou, dala nám pekelně zabrat.................doufám, že se Vám bude dílek líbit

Něco, kdo ví co, ho vzbudilo, uviděl, jak se na něj dívá, musel se pousmát, jejímu pohledu a její otázce: „Tohle se mi zdá nebo je to skutečnost???“ místo odpovědi jí políbil. „Radši mě ještě štípni, protože mam pocit, že musim snít. Tohle nemůže být pravda.“ „Tohle je lepší.“ A znovu jí políbil. „Spokojená???“  Usmála se na něj, protože si byla jistá a byla šťastná: „Jo, ale líbat bys mě mohl pořád.“ „Tak to nepůjde, vy máte spát a vy se jděte domů vysprchovat a vyspat. Hned!!!“ Otočili se za nepříjemným hlasem a viděli sestřičku, které by se každý lekl, semetrika už od pohledu. Greg se začal culit. „Nevím, co je tady k smíchu a laskavě mi vysvětlete, co tady ještě děláte, měl ste bejt pryč už před hodinou, jděte dobrovolně nebo vás nechám vyvést ostrahou, myslím to vážně, tady nikomu nepomůžete, jenom překážíte.“ „Madam nechte mi ho tady, my už budeme hodní. „Bez debat, pan doktor řekl, že vás nesmí nic a nikdo vyrušovat.“ Greg se na ní udělal smutnej kukuč: „Dopřejte nám to, prosím.“ Ale viditelně nepomohl: „Řekla sem ne, počítám do tří, jedna…..dvááá.“ „Dobře, poslední polibek a opravdu odejdu.“ Políbil se vší vroucností, kterou do toho polibku mohl dát. Nechtěl jí pustit, ale neměl na výběr. Opatrně prošel kolem sestřičky a vydal se směrem k domovu. „Přijdu za půl hodiny a vy budete spát. Rozuměla ste???“ „Ano madam,“ zavrtala se do peřin a snažila se znovu usnout.


Přišel domů a aniž by se převlékal, tak sebou prásknul na postel a usnul. Spánek je třeba, zregeneruje tělo a umí i zaléčit bolístky, sice jen na chvíli, ale někdy stačí i to.


Z nemocnice jí pustili za dva dny. Greg pro ní přijel svým camarem. „Páni, ty máš fáro.“ „Líbí???“ „Moc, takový autíčko by mi nevadilo. Kdes na něj vzal???“ „Dárek od našich, dali mi peníze na auto, protože mámě se nelíbil můj starej mustang.“ „Co proti němu mohla mít?“ „Byl trošíčku víc bouranej a otvíraly se mu dveře v otáčkách.“ „Tak to jo.“ „Musim ještě na ústředí a pak tě hodim domu.“ „Neva, ale doufam, že nepotkam Ecklouše, namam na něj náladu ani nervy.“ „S tim bych si hlavu nelámal, moc teď s kukaně nevylejzá.“ „Jak to?“ „Já bych to neřešil.“  


Po hodině pomalého popojíždění v koloně dorazili před tu budovu za železa, betonu a skla, ve které sídlila kriminálka. „Koukám, že je tady hrobový ticho, co si vlastně potřeboval?“ Neřekl ani slovo, došel s ní k plánovačce a strčil jí dovnitř. Prudké světlo jí oslepilo a z toho rachotu, co se spustil, jí zalehly bubínky. Pěkný překvápko. Byl to dvojitej dárek, k návratu do práce i k narozeninám. „To je krásný.“ Jelikož se Eckliho nikdo neptal a Grissovi to nevadilo bouchli kluci šampáňo a začal mejdan jakej ústředí dlouho nezažilo. Oni to policajtský a vědátorský uměj rozbalit, když chtěj. Po pár skleničkách se k Ann přitočil Nick, že jí musí sdělit hrooozně tajný, tak tajný že tho každý znal, tajemství. „Mluv, sem jedno ucho.“ „Ta naše hvězda tě musí milovat, když kvůli tobě dal Ecklimu do nosu. „Greg vrazil jednu Eckloušovi?“ „No jasně, přerazil mu nos,“pak mu svitlo, „on se ti nepochlubil, viď?“ „Ne, dělej mluv, tohle mě zajímá.“ V kostce jí převyprávěl vše kolem Eckloušova nosu. Jeho slova jí zahřály na duši. Než nastoupila denní směna, všechno uklidili, aby nedali Eckliho mazánkům důvod ke stížnosti a nechali se rozvést taxíky domů. Prostě policajtský.


Greg nenápadně navedl taxikáře k sobě a odnesl Ann v náručí do svého bytu. Odemknul a pozval jí dál, speciálně kvůli tomu, aby se jí u něj líbilo, uklízel. „Máš to tady útulný a uklizený, u mě to vypadá jak po výbuchu.“ „S něčím se ti svěřím, tady normálně taky.“


Sedla si na gauč a Greg s láhví vína a dvěma skleničkami si přisedl k ní, sklenky postavil na stolek a naplnil je kvalitním chardonnay, které si šetřil na významnou chvíli. Věřil, že je tady, ta správná chvíle, která dokáže změnit život k lepšímu, chvíle, která ho dovede ke štěstí. Chvilku si jen tak povídali, smály se, když se jejich oči potkaly, utápěli se jeden v druhém. Byli už docela, ne opilí, ale správně veselí, naladění na stejnou vlnu, vlnu vážně. Alkohol odnepaměti povoluje zábrany a boří hranice, možná proto ho začali vyrábět, radši vynechme druhou, odvrácenou stranu, alkoholismus, násilí a tak, ale co špatnou stránku nemá. Všechno má rub a líc, klady a zápory, plus a mínus, nic není úplně dobré, ale ani úplně špatné…protože všechno zlé je k něčemu dobré, jen někdy, to není patrně ani na tisící pohled.


Vzal jí sklenku z ruky, položil jí i s tou svou zpět na stolek a pomalu jako by se bál se k Ann naklonil, aby jí políbil. Nejdřív její rty pouze ochutnal, něžně se jich dotkl svými, aby jí vzápětí vášnivě políbil. Vraceli si polibky a rozdmýchávali plameny vášně, rukama mu putovala po zádech, pak ho objala kolem krku a on její nevyslovenou výzvu přijal, vzal jí do náruče a odnesl do ložnice, která na ně čekala. Postavil jí zpět na nohy a znovu přiblížil své rty k jejím, ona mu je něžně obkroužila jazykem, načež  ho vsunula do jeho hebkých úst, líbali se jako by na tom závisely jejich životy. Její ruce bloudily po jeho těle, on jí svíral v náruči. Třesoucíma rukama mu rozepínala knoflíky u košile, když se prsty dotkla jeho holé kůže, přestal se ovládat. Líbali se s rostoucí touhou po naplnění, zdálky vnímali padající oblečení. Nahou jí svalil na postel, zatajil se mu dech, před sebou viděl nádhernou vílu, která po něj toužila stejně vroucně jako on po ní. Svíjela se pod jeho pohledem, když se pořád nehýbal, stáhla ho polibkem k sobě. Nenechal se příliš pobízet, toužil po ní už hrozně dlouho a teď ji tu měl, nemusel se ovládat, nemusel přemýšlet o tom jestli se jí může dotknout. Měl ji a ona měla jeho. Leželi spolu v jedné posteli, aby splynuli v jedno tělo, v jednu duši. Vzrušeni se objímali a dotýkali jeden druhého. Ještě naposledy se na ní tázavě pohlédl a ona hlasem roztřeseným touhou zbořila poslední zábrany, které je ještě od sebe dělili: ,,Chci tebe, jen a jen tebe!“ Jedním jediným pohybem do ní vnikl, její tělo se propnulo jako luk. Tělem jí šlehaly plameny vášně, cítila ho. Milovali se vášnivě a upřímně, byly si nejblíže, jak si jen žena s muž mohou být. Srdce jim bila láskou k tomu druhému. Ve chvíli, kdy spolu stoupali ke hvězdám, utekl z Illinoiské státní věznice nebezpečný vězeň. Naposledy do ní pronikl a oba se vznášeli v oblacích. Usnuli v objetí, až do rána, kdy je probudilo slunko, ohlašující nový den. 


Kolik se platí za chvilku štěstí??? Kolik ran člověka postihne,  než dojde svému štěstí??? Ve chvíli, kdy si člověk myslí, že je v bezpečí a našel své štěstí, přichází kruté procitnutí, krutá rána.


to be continued


tak a další díleček u konce...........snad se líbil.........na dalším se pracuje, ale kdo ví, kdy se dopracuje


Váš Anysssek

05.02.2008 23:07:22 | Autor: Anysssek | stálý odkaz

Komentáře

5 komentářů:


přidat komentář
<< úvod
TOPlist
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se