Anyssskovo blog
Důkazy nikdy nelžou

Aktuální články


Rubriky


Odkazy


Fotoalbum


Archiv


Anketa


Hledání



RSS

Nebi na dosah(13.díl)

Ahoja lidišky pokráčko je zde…………dozvíte se jak to nakonec všechno dopadlo


Let´s go...




Už ani nevěděla, jak dlouho jedou, začínala být malátná, ale její vůle jí držela při vědomí, věděla, že nesmí omdlít. Konečně začala Rachel zpomalovat. Dokonce si pohvizdovala, i když to klidně mohl být jenom větříček.


     „Už jsme na místě, místě které jsem vybrala, je přesně takové jaké potřebuji, pouštní krajina a krásně rostlý strom, trvalo dlouho než jsem ho našla. Jen škoda jest, že se budu muset na nějakou dobu stáhnout, po tomhle zjistí, kdo sem. Ale to mě zas tolik netrápí, protože mě Fantoma nikdy nechytí, prostě se tak na rok přesunu na západní pobřeží a pak se vrátím a budu pokračovat.“


            S chybným pocitem své moci a nesmrtelnosti, otevřela kufr. Pouze výstřel zazněl ztichlou pouští.


     „To ne, takhle to nemá být, já nemám mít díru v břiše, to ona, já ne. Takhle to skončit nesmím ještě je tu moc práce, moje dílo není hotové. Ona nemá být ta poslední, kterou uvidím. Já ale nezemřu sama, vezmu jí do pekla s sebou.“


           Jednou rukou si držela břicho a skrz prsty jí vytékala krev, v druhé pevněji sevřela nůž a snažila se Ann pořezat. Druhý výstřel její snahu ukončil, zvrátil jí hlavu dozadu. Poslední, co viděla byli dvě vyděšené velké hnědé oči.


    Tak takhle tedy vypadá konec, čeká mě cesta do pekel, protože jsem zklamala a nesplnila svůj úkol. Přitom jsem byla na dobré cestě. Proč, proč jsem si vybrala jí, neměla sem se mstít, stihnul mě za to trest. Moje nebohá duše se bude smažit pekle, teď když byla nebi na dosah.“


           Padala pomalu k zemi a ještě než dopadla, vyprchal z ní život. Šokovaná Ann ani nevěděla, jak vylezla z kufru, jak se jí podlomili kolena a svezla se na žhnoucí písek. V rukou stále držela zbraň a dívala se na nehybné tělo ženy, kterou celá kriminálka považovala za protivnou, ale neškodnou. Nakonec upadla do bezvědomí. Jak krutě se může člověk v jiném splést, avšak tichá voda břehy mele.


             Mezitím:


Na ústředí byl poplach, vlastně klasika, když někdo unesl někoho od nich. Ať měli s Ann jakékoliv vztahy dobré či špatné, tohle se týkalo všech, Rachel porušila nepsané zákony. Archie se snažil zaměřit jejich telefony, ale oba byli vypnuté, při tom by mu stačila jen minutka, ale vypadalo to, že takovou šanci nedostane.


           Ručička hodin nemilosrdně běžela, svět kolem ní se jí netýkal, avšak ten zvuk se usazoval v jejich srdcí a prohluboval pocit zoufalství a beznaděje. Nejhůře působil na mladého muže, který propadal takovému zoufalství jak jen zamilovaný člověk může. V duchu se ptal: „Za jak dlouho ji najdeme, v jakém bude stavu, bude vlastně ještě žít a tisíce dalších otázek.“ Otázek, na které neznal odpověď a které ho ničily. S hlavou v dlaních vzpomínal na jejich společné chvilky: na seznámení, jak jí ukazoval jak se má chovat k jeho starému rádiu, jak se spolu smály v laborce, proč jí jenom nezdržel a nechal jí odejít, proč zrovna ona??? Hluboko v srdci mu plál plamínek naděje, který ho držel a nutil nevzdat se, bojovat dokud je i jen nepatrná šance, šance na štěstí.


 


           Uplynulo několik hodin něž se probrala, byl už večer a chladný vzduch, který se převaloval pouští ji vrátil mezi živé. Třásla se zimou. A právě třes, jí dokazoval, že žije, že není kdesi za branou, dokazoval, že nezemřela. Pomalu otevřela oči a uviděla její mrtvolu, mrtvolu ženy, která by jí chladnokrevně zabila. Její 22, to ta jí zachránila život, ani nevěděla, jak dokázala zmáčknout kohoutek, sebrala zbraň ze země a přitiskla jí k sobě. Když se jakžtakž sebrala, uvědomila si,že neví, kde je. K čemu auto, když jste kdesi hluboko v poušti. Vzpomněla si na věc, věc kterou měla také vždy při sobě, vzpomněla si na svůj telefon. Vybavila se jí Archieho slova: „Stačí mi minuta a najdu každého ať je kdekoliv.“ Hledala ho a našla. Byl v kastlíku cadillacu. Třesoucíma rukama naťukala PIN a čekala až naběhne. Podvědomě vytočila Gregovo číslo.


            Nenadálý řev telefonu ho překvapil. Apaticky zvednul aparát, aby se kouknul, kdo mu volá. Plamínek v jeho srdci začal hořet, ale mozek se ho snažil utišit. Ještě štěstí, že pořád seděl u Archiho, nebýt jeho možná by to ani nezvedl. Avšak kamarád do něj strčil a on přijal hovor.


            Jak moc se jejich srdcím ulevilo, když slyšeli hlas toho druhého.


            „Ann seš v pořádku?? Kde seš, mluv se mnou, mi pro tebe přijedeme, co se stalo???“


            „Sem v pořádku, ona…….ona je mrtvá. Gregu já nevim, kde sem, všude kolem je písek, je mi hrozná zima a chce se mi spát, hrozně spát“ Pomalu zase upadala do bezvědomí


            „Ann, no tak lásko, mluv na mě, nesmíš usnout, já si pro tebe přijedu.“


Archie do něj strčil a ukázal na obrazovku, našel jí, teď pro ní museli dojet. Poslední, co v telefonu slyšel byla téměř neslyšná rána, kterak její telefon dopadl do písku.


            Do pouště se vydal celý konvoj: 2 černé tahoe, žlutá sanitka a na konci modrý vůz koronera, který řídil David.


            Růžový cadillac viděli už zdálky, sešláply plyn ještě hlouběji k podlaze, zastavili o několik metrů dál, aby neporučili místo činu. Greg pomalu ani nečekal až Grissom zastaví a rozběhl se k autu. Rachel nevěnoval ani krátký pohled, díval se jen na dívku v bezvědomý, kterou miloval. Klesl vedle ní na kolena a začal jí objímat Saniťáci ho museli od ní odtrhnout,  doktor jí zkontroloval tep, ukázal zdvižený palec, na znamení, že žije. Jemně jí naložili na nosítka a do sanitky. Greg se kouknul na Gila, ten pokývl a tak nastoupil do sanitky.


            Celou cestu do nemocnice, držel její ruku ve svých jako by se dál, že když jí pustí, tak o ní přijde navždy. V nemocnici ji musel pustit, aby jí mohli vyšetřit. Po půl hodině ho pustili k ní na pokoj, Ann spala a tak si k ní neslyšně sedl  a znovu ji chytit za ruku. Konečně se mohl uvolnit, až nakonec usnul. Když se probrala viděla kolem sebe bílo, cítila, že jí něco drží za ruku, ohlédla se a viděla spícího Grega, který svíral její ruku ve svých. Přemýšlela jestli je to skutečnost nebo ne…


To be continued


Tak lidišky tenhle dlouhý případ skončil, ale rozhodně to neznamená, že končí i povídky. Pokráčko bude a já se pokusim vymyslet další případ………


Váš Anysssek


 


24.01.2008 20:31:35 | Autor: Anysssek | stálý odkaz

Komentáře

7 komentářů:
  • 25.01. 10:34, týnka

    krásný...moc hezká povídka:-)fakt pěkný už se moc teším na další:-)

  • 25.01. 11:07, Jasmína

    skělý :))))

  • 25.01. 11:24, Petra

    happyend, výborně:-)) těším těším, chci další...:-)))

  • 25.01. 12:45, Cinka

    Je to nádherný, povedlo se ti to. Už se moc a moc těším na další dílek. Píšeš báječně. :-))

  • 25.01. 16:20, melonka

    supeeer ...šťastnej konec ...a ty zas určitě nějakej případ vymyslíš :D

  • 25.01. 18:27, Susan Sidle

    páni .. máš to fakt moc krásný, jen tak dál :)

  • 15.02. 19:46, ahoj annysek

    ahoj mam novej blog je to http://samanthagrissom.mujblog.atlas.cz/ budu rada kdyz mi tam napisses komentarik jao na tom starym.Diky moc wolfferin85



přidat komentář
<< úvod
TOPlist
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se